Skutečně platí „sportem ku zdraví“?

Již od dob socialismu se pojí se sportováním spousta nejrůznÄ›jších hesel. A jedním z tÄ›ch nejznámÄ›jších je „sportem ku zdraví“. To nÄ›kdy slyÅ¡el asi každý z nás, aÅ¥ už doma Äi ve Å¡kole pÅ™i tÄ›locviku. O jeho pravdivosti pak pochybuje jen málokdo. PÅ™itom, jak už to tak bývá, nic není tak Äernobílé, jak se na první pohled zdá.

 

 

V první řadě si musíme vyložit, co ono heslo vlastně znamená. Ve zkratce jde o to, že pokud budeme sportovat, pak budeme zdraví a neonemocníme. To zní sice dobře, avšak když se nad tím zamyslíme, zjistíme, že to fungovat ani nemůže, rozhodně ne tak, jak je to myšleno.

 

Ano, není pochyb o tom, že tÄ›lo, které je v dobré kondici, se s případnými viry Äi bakteriemi, které nemoci způsobují, vypořádá mnohem lépe. OvÅ¡em říci, že je nikdy nechytí a neskolí jej, je hloupost. To ostatnÄ› dokazuje i epidemie koronaviru, kdy se nakazilo i nÄ›kolik vrcholových sportovců, tedy lidí, kteří jsou v mnohem lepší fyzické kondici než kdokoliv z nás.

 

 

Dále je také nutné si říci, že ne vÅ¡echny sporty jsou stejné. Pokud se vÄ›nujeme nÄ›jakému indoorovému, pak nás tento s nejvÄ›tší pravdÄ›podobností nepÅ™ipraví na epidemii chÅ™ipky. OvÅ¡em pokud chodíme pravidelnÄ› za každého poÄasí bÄ›hat, pak je naÅ¡e tÄ›lo zvládne mnohem lépe.

 

RozhodnÄ› tedy nelze tvrdit, že ono heslo je pravda. A neplatí to ani, pokud jde o úrazy. Ve skuteÄnosti jsou sportovci oproti běžnému ÄlovÄ›ku zranÄ›ni daleko ÄastÄ›ji, což dává smysl, když si uvÄ›domíme, jak Äasto podávají výkon téměř na hranici svých možností. Navíc i neustálé zatěžování tÄ›la, zvláštÄ› pokud je jednostranné, si dříve Äi pozdÄ›ji vybere svou daň.

 

Proto není dobré brát sportování jako nÄ›jakou zázraÄnou prevenci. Ano, může nám pomoci, avÅ¡ak rozhodnÄ› nás plnÄ› neochrání. V nÄ›kterých případech naopak může naÅ¡i nemoc urychlit, nebo dokonce způsobit. Je tedy potÅ™eba k nÄ›mu pÅ™istupovat s rozumem.